People

Malé slohové cvičení na téma "Lidé ve Vancouveru" :)

David to už trošku nakousl, nevím není-li to pro mě příliš velké sousto!

Předem však pár slov o zvířeně! Byť jsme ještě neopustili město a tudíž neměli šanci potkat grizzlyho (občas prý jen tak tlupa přechází dálnici ze Squamishe), už jsme viděli skunka! David mě furt strašil že na mě zaútočí (smradem?), takže jsem nešla blíž než na 3m a tudíž je to na

fotce jen černobílej flek.

Potkali jsme ho v srdci věžákovitého centra města. Jinak v duchu toho, že tu je všechno větší (včetně sporáku, lednice, aut...) tak to pravidlo platí i o zvířatech, minimálně veverkách a kočkách. Macci! Pozitivní je že veverky jsou tu trochu míň agresivní než v Montrealu, kde před nima člověk musí furt zavírat dveře na balkon, jinak mu naběhnou do kuchyně a sežerou a zničí, co najdou. Navíc tam s oblibou trhají pytle s odpadkama. Tady jsou zatím relativně hodný, jen roztomile poskakujou a šplhaj že jim závidím.

Na lidi jsme zatím štěstí měli velký. V první řadě známý od Davidovy rodiny, pan Patrice Eydoux, náš současný hostitel. Den před odletem nám bylo oznámeno že se mu máme ozvat až doletíme, což jsme uskutečnili, a on nás pozval k sobě domů než seženem vlastní byt. Je to od něj moc milé, protože jsme se díky tomu ocitli přesně ve čtvrti, kde jsme zjistili že chceme i zůstat. Patrice je francouzský lékař pracující hlavně na poli genetického výzkumu mentálních postižení jako je autismus. Byť má doma trochu studený odchov (má na doma dokonce čepice jež mu ladí s domácím svetrem!), cítíme se tu velmi pohodlně. Navíc celý víkend o nás srdečně pečovala Patricova přítelkyně Maria-Laura, Mexičanka, které je sice 50 let ale vypadá tak na 30, má míň šedých vlasů než já!!! (bych si přála její vlasy!!) Očividně tráví víkendy se svými dětmi tady v Patricově domě (bydlí jinak v Severním Vancouveru), takže jsme tu měli celý víkend veselo a full house. Ale děti (Ian 11, Ania 8) jsou moc milé a klidné. Navíc od dětství polygloti, umí plynně španělsky, anglicky a francouzsky (chodí tu do francouzské školy). Takže se tu celý víkend hovořilo 4-jazyčně (též jsme přispěli svou troškou do mlýna). Byli sme jen trochu překvapení, že děcka strávili v podstatě celý víkend zalezlí v baráku u komplu. Ian se dokonce tvářil trochu uraženě když se ho David ptal jestli dělá nějaké sporty :)

Víkend nám zpestřila také návštěva pana Jiřího. Čiperný sedmdesátník směle doplňuje naši kolekci imigrantů jež nás obklopují. V roce 1939 jeho rodina emigrovala z Čech do Londýna, po válce se na krátkou chvíli vrátili do Čech, ale s vývojem politické situace opět odešli až nakonec zakotvili v Kanadě. Pan Jiří tudíž skoro nežil v Čechách, přesto však hovoří bravurní češtinou (s mírným pražským přízvukem). Určitě mu v tom pomáhá jeho sloní paměť - při svém vyprávění nás zahrnul příběhy z mládí až dětství včetně letopočtů a jmen kamarádů. Sama bych si přála si takhle dobře pamatovat uplynulých 26 let mého života... Je pozoruhodné že kmotrem pana Jiřího byl sám Eduard Beneš v exilu (Benešova žena pak byla kmotrou Jiřího twin-sister).

Na fotce tedy zleva: Patrice a Laura, David a Jiří.

Nakonec se nám dokonce splnilo i přání mít jako spolubydlící nějakého místňáka. Daniela je původem z Calgary, ale ve Vancouveru žije už 8 let. Vypadá velmi sypmaticky a přátelsky, což není u spolubydlících vždy zaručeno. To jsme takhle šli se podívat na 1 byt v Downtownu, což je malý poloostrov doslova zasypaný věžákama, kde to jakože tepe. Ale je tam hodně málo životního prostoru a nájmy vysoké. Proto nás nemělo překvapit, že panáček v inzerovaném bytě pronajímal ložnici (s nádherným výhledem na město), ale sám bydlel v obýváku který ani neměl dveře. Společný prostor tudíž tvořila kuchyňka 2x1m a koupelna. Což o to, ale chlapík byl fakt divnej. Slizkej. Vzhledem k tomu že budu často pracovat z domu (když mě omrzí kavárenské povalečství:)), při představě že bych měla těch málo metrů čtverečních sdílet s takovýmto člověkem mi nabíhala husí kůže. V jiných bytech byl zas třeba divnej smrad (nebo by naše ložnice byla v garáži!), takže Daniela a její čisťounký byt u nás zvítězili na plné čáře... Těším se na její výraz až začneme instalovat shybovací lištu :)

Chtěla jsem sem přidat fotku toho domečku ale už to nějak nejde. Tímto prosíme o radu zkušené bolggery jak tu zacházet s obrázkama!

Po poněkud smolné tréninkové sezoně a nyní ještě cestovní přestávce už mám vážný absťák na lezení, takže půjdem omrknout místní stěnu, finally!