Všední den na baldech

Šokující zprávy od Pokáče, tak než David poreferuje o našem víkendovém výletu na lano do Skaha, alespoň postnu krátký fotoromán o mém středečním vejletu do Squamishe s nepřáteli státu Dominikou a Oskarem. Zrovna jsme ani jeden nemuseli pracovat, tak jsme nechali plačícího Davida v hokně a vyrazili na baldy (bouldry po polsku). Celkově jsme měli všici dost línou, ale furt lepší než jen sedět doma že :)

Ve Squamishi vyleze bouldry i cvičený pes. Asi bych se nad sebou měla zamyslet.

Dominika prubovala můj project Black Mark za V4 (6C+), ale ani jedné se nám pořád ještě nezadařilo. 

To be continued...

Oskarovi se udalo zdolat Davidův project Gull Skull V6, good job!!

Gull Skull je natolik kultovní, že bude i v budoucím dokumentu o Squamishi, jež se natáčel v době naší přítomnosti... Byli jsme poctěni i malým interview, u kterého vypadáme všichni 3 stejně inteligentně jako překvapeně (aneb co povědět na otázky typu "proč se jste přijeli do Squamishe?" a "jaký máte pocit když vylezete bouldr?")

Hrdina tohoto dokumentu (bezejmenný blonďák s brýlema) si dával na pihodu Gull Skull s jednou pidi-matkou, zatímco běžný smrtelník potřebuje tak 3-4 crashpady, pády jsou totiž dosti nelibé. V dalším sektoru frajeřil ve V7 bez spottera. No nedalo se na to koukat.

My jsme si pohráli ve vypečené V3 (6C), z níž následuje pár pokusových fotaz.

Skrčenecký nástup je malounko přívětivější skřítkům jako já :)

Člověk si může i hezky zalomit lištičku...

...aby pak vyděšeně hleděl na oblejší hranku...

... z níž se velmi zábavně padá...

... ale nic co by dobrý spotter a 2 matky nezachránili.

I silnější Oskar se pak nechal potrápit v morálovém výlezu.

Další štace nás zavedla do sektoru s těžkými i lehkými hajbóly, kde mne zaujal tento útvar, asi 10m vysoká stěna s mega-lopuchem.

Je to bouldřík tak za 5, ale věřím že by tam člověka i pošimralo, osobně bych se bála, že se mnou upadne celej ten lopuch :)

Na závěr si Nika upokusovala Easy Chair V4 (David tu z ní měl i videjo), kde jsem se já zatím jen bavila zkoušením jednotlivých kroků. Přeci jen lezení hrany s patičkou ještě nepatří mezi mé silné stránky, takže minimálně mám na příštích pár výletů čím se bavit :)

První jarní den Polámánka a Porouchanky

Letos jsme jaro netradičně přivítali formou lezení. Opět nám bylo počasí nakloněno, a v sobotu (i předcházející dny potřebné na vyschnutí) nepršelo, a my jsme opět vyrazili bouldrovat. Chvíli jsme koketovali s myšlenkou zkusit tu konečně nějaké to lezení na laně, ale tam je les ještě ve větším stínu, že bysme tam odpoledne jenom zbytečně mrzli, zatímco v létě tam chládek přijde určitě vhod - zatímco bouldry pod Chiefem budou opocené a tření mizerné.

Naši kamarádi Oskar s Dominikou se tentokrát věnovali bouldrům na stěně v rámci místních závodů. Vzhledem ke stavu našeho týmu Polámánek a Porouchanka a frekvenci našich tréninků jsme seznali, že na závodech nám pšenka nepokvete, zatímco venku je ke sklizni mnohem větší potenciál.

Nový Polský kamarád Rafael - na Lezec.cz v anketě jsou prý Poláci pod skálama nejméně oblíbenou národností...

Lezení s Polákama je nám tu asi souzeno, hned na rozlezovém bouldru jsme potkali další páreček z Wroclawy, se kterýma jsme spojili bouldrmatrace a úsilí pro tento den. Díky tomu se Davidovi povedlo vylézt další 7A s takovým nehezky vypadajícím výlezem, kde věřím že bez vydatného polstrování se člověku nahoru úplně nechce. Mě se zas podařilo vyspolit moje první 6C, takže navzdory relativně slabému drivu během dne taky radost! Taky jsem si pozkoušela 7A, často první pro holky, protože zatímco malé prstíčky ze skulinky vymáčknou i madlíčko, tlustoprstí lezou jen po oblině...

David si zas vyzkoušel pořádný lezení po hnido-lištách od Sharmy (doslova ve stínu Dreamcatchera!), až mu z toho vstávaly vlasy na hlavě!

David je spokojený :)

Zážitkem pro oba byl Superfly Slab za V0, aneb rajbáček za 5+, zato skoro hajból, 8m to možná má! Z boku to tedy vypadá, že by se to dalo vyjet na kole, tak David posbíral morál a rozhodl se stát se Královnou Koloběžkou :) Vzhledem k tomu že naše bouldrmatrac má tak metr na metr, moje spotování bylo spíše "morální podporou" :) Mimochodem mi přijde zajímavé, že David u mého spotování neoceňuje pravdivé výroky typu "teď už radši nepadej", "tady tě teda chytat nebudu" nebo "opravdu si myslíš že to zvládneš? viděls ten dopad?". Místo toho vyžaduje lživá povzbuzení "pojď chytám tě" "je to v klidu" "to dáš" :)) Takže to co na videu říkám nemá moc společného s tím co si myslím, ale když i Dave McLoad píše o tom jak má povzbuzování pozitivní vliv na lezcovu psychiku, musím si nechávat své sakrastické poznámky pro sebe (byť mě to užírá).

David sbírá morál...

Naše projekty za 6C+ a za 7B nás již brzy přivedou zpět, mezitím snad nebudem ani porouchaní, ani polámaní, a budem na to moct jaxepatří potrénovat!

Březen, za kamna vlezem...

V sobotu se nám podařilo vychytat jedinečnou konstelaci počasí, jež nám umožnila výlet lezení venku možná jediné pro příští 2 týdny. 3 dny nepršelo (hurá), slunečno, žádný mráček, a tak hurá schovat se do lesa kam se paprsky prodírají jen stěží. Celodenní běhání po lese za dalšími a dalšími úlovky nás zaměstnalo natolik, že jsme skoro nefotili, ba ani když už kůžička byla na konci dne úplně nadranc.

Tentokrát sme náš osvědčený tandem rozšířili hned o několik členů. Jako první se k nám přidal Oskar, Polák co jsme ho tu s jeho ženou Dominikou potkali na stěně. Dominika musela pracovat (tomu my se naštěstí úspěšně vyhýbáme), takže tomu šli kluci dát za uši společně - a nutno říct že se činili, společná výkonnostní skupina byla oběma slušnou motivací, takže nějaké to 7A zase popadalo a kluci již začali tlačit do vyšších čísel. Skrz Oskara se k nám přidal i Steve s ženou MC a její kamarádkou Joan. Tímto jsme etablovali rozdělení na dívčí a klučičí tým a oba týmy se hezky snažily. Steve nám spíš dodával cenná moudra, sám celý den hlavně relaxoval s pivečkem a fajkou. Sám již ve Squamish udolal několik V10 (7C), po kterých asi zjistil že vyšší čísla už vyžadují příliš práce za málo legrace, a rozhodl se začít si lezení jen užívat. Aneb jak varují na 8a.nu, "points may kill the fun in climbing".

Víkendová pohoda pod kameny s V2 a V6/7

V pozadí Steve rozdává moudra, které nečiní Oskara šťastným

David udolává oblinovou V5

Vypečený mantel...

... mě dost potrápil, ještě budu muset papat hodně polívčičky ;-)

Bouldry jsou tu super, bez techniky to nejde, ale bez síly už vůbec ne... a o kůži člověk poměrně rychle přijde :-)))

Ke konci dne jsme se přesunuli ještě do slunného sektoru z nějž jsme tu už jednou reportovali (viz bouldry The Cutting Edge a Gull Skull). Tam jsme se nahřívaly jak ještěrky na sluníčku, a pokoušeli poslední síly aplikovat na sedřené konečky prstů... Západ slunce a odliv tepla nás však vysvobodil a hurá zpět do Vancouveru regenerovat. Po návratu jsme si vyzvedli ještě Mařenu a Dominiku a vydali se do našeho domova společně udělat malou česko-polskou imprezu.