úterý 23. února 2010

Jaro ve Squamishi

Haleluja pověsti nelhaly slunce se skutečně skrývá za oblaky. Jak nám prorokoval prodavač v ClimbOnu ono přislíbené týdenní slunečné okno v jinak neustávajícím dešti se stalo skutečností. Od středy minulého týdne až do včerejška bylo nonstop slunečno s teplotami občas trochu třeskutými, ale v celku byly podmínky k lezení téměř ideální. 
Lucka s ranní jinovatkou (btw oděna ve všem co si na ten den vzala=Já přišel o bundu a klepal se v mikině)


Vyrazili jsme tedy ve čtvrtek do Squamishe, protože na víkend k nám přijeli na návštěvu Dave s Jančou, tak abychom využili počasí než se zas nebe zatáhne. 
Zastávka na "potřebu" u dálnice

Konečně tak došla svému názvu Sea to Sky Highway provázející nás do Squamishe a my jsme tak mohli docenit výhledy, které jsou svoji impozantností slušným konkurentem D1.

The Chief

Dominanta cesty po Sea to Sky


Pohled ze Squamishe směrem na Vancouver

Viděli jsme v celé kráse monument The Chief, pod kterým jsou v lese rozesety kameny různých velikostí a tvarů.
 
The Chief
Jeden z highballů (nejlehčí je na něj V1 po madlech, ale asi to bude trochu svrbět nahoře člověka čeká mech; tentokrát byla v madlech voda)

Lezení bylo ve čtvrtek super. Vybrali jsme si oblast The Jungle, která jako jedna z mála není v lese a tak zde celé odpoledne svítí slunce, což bylo v tomto období, kdy se teplota ve stímu pohybuje kolem 5 stupňů, výborná volba. Dopoledne jsme si s Luckou parádně zalezli a seznámili se s místním materiálem. Žula drží jak přibitá a bouldry pestrý, od lištovaček po lezení oblých převislých hran až po rajbasy.

Lucka se zorientovává


Konzultace s průvodčíkem


Radost, že jsem přežil mechový rajbas 

Lucka bojuje v silové V3


V průběhu odpoledne se sem začali po práci trousit i místní lezci, tak jsme si zalezli s Jessim, Soňou a spol. S Jessim jsem zkoušel populární V6 Gull Skull, ale bylo to nad mé síly, snad projekt do budoucna. 

Jessie v Gull Skull








Já v tomtéž

Dal jsem si tu pak parádní místní klasiku za V4 The Cutting Edge, kterou se mi po pár pokusech podařilo přelézt.

Po lezení už jen nakoupit v místním storu v typicky zdejším měřítku (kilo kuřecího stálo stejně jako 4 kila vepřového, tak neberte to)




Já s večeří, v pozadí Chief. Schválně kdo najde na Chiefovi čarodejnici na koštěti a indiána na zádech.


ještě si dát malou procházku po okolí a pak už lační večeře Z5 domů.











Lucka na výšlapu po oklolí Squamishe
Cestou teda ještě pár kýčových výhledů.

V pondělí jsme si tenhle model zopakovali. Vyrazili jsme nezvykle brzy, takže jsme byli po skalami už kolem 10 a to bylo teda celkem frišno. Ve stímu bylo ještě pod nulou, takže jsme ráno pěkně klepali kosu. Naštěstí nám polední sluníčko trochu dobilo baterky a tak jsme lezli až do pozdního odpoledne. Nějak jsme ale moc nevytáhli foťák takže žádný fotky. Alespoň teda pár videí z přelezů dvou klasických V4 a pokusu v The Cutting Edge.


The Cutting Edge


Easy on an Easy Chair

Superfly

pondělí 22. února 2010

Olympijská atmosféra

Poslední týden byl trochu busy, takže jsme nestíhali o tom ani reportovat :-) Konečně jsme se dostali k tomu, abychom vyrazili do downtownu nasát jedinečnou olympijskou atmosféru. Ta v downtownu spočívá především ve vysoké koncentraci lidí všude. Koneckonců traffic skrz město je v době Olympiády paradoxně mnohem klidnější a plynulejší, největším zdržením však mohou být nedisciplinované davy chodců na přechodech. Nám to však nezabránilo vyrážet na sever bouldrovat.

Kdo se ve městě zrovna nepřemisťuje, tak stojí ve frontách. Kanaďani mají tuto kratochvíli velmi v oblibě - údajně by snad ani nešli do hospody či klubu před kterým není fronta, protože asi není zajímavý... Na Olympijské atrakce jsou tím pádem ochotní čekat i v řádu 4-8 hodin, a to i když jim ochranka řekne že se již dovnitř nedostanou! To se například stalo v tzv. German house, kam jsme se dostali díky naší návštěvě Dejva a Janči. Tento "beer-tent" se snaží vzdáleně se připodobnit svým větším bratrům na beer-festech v Německu, ale marně. Ani origoš německá kapela Acoustica to bohužel nezachránila, převaha Kanaďanů nás z iluze beer-festu vzdalovala. Přesto jsme si to užili, a zdolávání piv jsme se zhostili celkem statečně.
Odměnou za oslavu vítězství nad Lotyšskem a návštěvu German house nám byla ráno bolest hlavy, kterou jsme usilovně rozháněli zahradničením u Patrice a bouldrováním v Cypress Falls parku. Zatímco Dejf s Jančou fandili Bauerovi ve Whistleru, my jsme se úspěšně vyhli dalšímu davovému šílenství v downtownu (a nepřejeli jsme žádné zlobivé chodce).

Davy se dokonce znásobily v neděli odpoledne na utkání Kanada-USA. To se nedalo sednout v žádném podniku kde měli televizi a přestaly jezdit i autobusy :) Kanadu však Amíci vyklepli podobně jako nás Rusáci, takže se pak žádné bujaří nekonalo. My jsme již spokojeně vydýchávali náročný víkend doma u posledního hokeje dne (Finsko-Švédsko), abychom se dnes ráno mohli rozloučit s naší návštěvou (ještě 1x díky!) a vyrazit do Squamishe. Počasí se do teď drželo a ukázalo nám jak nádherně zde může být když neprší. Celé město jenom kvete, před domem rozkvetlé třešně, prostě kýč na kýč, kéž by to tak vydrželo!






Podařilo se mi přesvědčit strážníka aby mi na chvilku půjčil mašinu.



Davy a davy...


Vancouver a hory


Vydřená sjezdovka za městem - letos už tam asi nezajezdíme.



neděle 7. února 2010

Lighthouse park bouldering





Tento týden se opět udělalo na pár dní pěkně (prý v tomto období věc nevídaná) a tak jsme využili jednoho slunného odpoledne a vyrazili jsme si na odpoledne vyzkoušet bouldrování v městské oblasti Lighthouse park. Tato mini oblast s pouze pár lehčími bouldry se nachází na north shore, tj. v severní části Vancouveru. Koho by bavilo pohrát si s aplikací google maps, resp. s možností zobrazení fotografické mapy, tak si může udělat představu o tom kde to je a jak to tam vypadá, zadá-li v na adrese http://maps.google.com/ do řádku adresy "beacon lane, vancouver" a zde se přetažením žlutého panáčka z navigační lišty (přiblížení/oddálení) na nejzazší možné místo (se rozsvítí modře) na ulici beacon lane zobrazí parkoviště u tohoto parku. Dvě výše uvedené fotky jsou tedy z téhož místa.


Jak jsme se zde již dříve přesvědčili parkem tady myslí kus pralesa ve městě, totéž tedy zde.


Vzheldem k našemu lezeckému entusiatismu jsme moc nebrali ohled na rady místních, že aby bylo možné lézt je potřeba alespoň dva tři suché dny. Proto jsme vyrazili z bouldrmatkou hned jak přestalo pršet a sami jsme se tak přesvědčili, že většina věcí je po dešti opravdu mokrá. Ale při únorových teplotách okolo 12 stupňů a se sluncem za zády prostě nešlo odolat a nevyzkoušet to.

Jinak lighthouse park je místo kde se dá zkoubit bouldrování s DWS, opalováním a a skoky do moře z 10 metrové skály, tudíž v létě bezpochyby idylka. Lezecky to sice není nijak extra zajímavé, veškeré bouldry do obtížnosti V3, ale po vizuální stránce je to velmi vděčné.


Ačkoli byla většina z těch pár bouldrů co tu je (je jich něco kolem 20) mokrá, přeci jen jsem našel dva ve kterých se aspoň pár pohybů udělat dalo. Trochu provokativně jsme si neodpustil poslat do zmrzlé Evropy pohled z dějiště Olympiády. Zima jak má být. Lezení bez trika bylo trochu na sílu, ale ať nám můžete aspoň trochu závidět.:-)


Nuže užili jsme si tady trochu odpoledního slunce a při počínajícím západu slunce jsme před tou romantikou prchli se dorazit na stěnu.