pondělí 23. srpna 2010

Rocky Mountains - climbing

Trošku jako cestování v čase, vzpomenout si na všechno to krásný lezení v Rocky Mountains...

Před odjezdem na roadtrip jsme se obávali, že z lezení moc nebude - slyšeli jsme jenom o lezení tradičním, na které nemáme vercajk (a upřímně na něj nezbývalo ani to místo v autě). Pro jistotu jsme však do kufru nacpali lano, sedáky, lezečky... Cestou na výpadovku ještě zastávka v outdoorshopu pro plynové bomby a pláštěnku na krosnu, a hle...

Díky tomu jsme si parádně zalezli sportovky a proložili poznávací zájezd také nějakými těmi lezeckými zážitky. O výkonech to moc nebylo - od března jsme oba pauzírovali a věnovali se rekonvalescenci, takže jsme byli šťastný blechy, že vůbec můžeme lézt, navíc v tak krásné přírodě. Vzhledem k tomu že jsme většinu lezeckého času trávili spolu, nebylo většinou nikoho kdo by nám dělal fotky (v tandemu jeden-leze-druhý-jistí jsou prdelačky vrcholem fotografického umění :) hned po autofotu!).

Banff Tunnel Mountain
Při relaxaci přímo v srdci Banffu si můžete odskočit na Tunnel Mountain (kopec ve městě) na nějaké to sportovko. Bylo de facto po dešti, lezení spíše plotnové, takže jsme si užili spoustu legrace i v lehkých cestách.
Tunnel Mountain je to dole uprostřed nalevo od řeky.
Dechberoucí ploténka, zvláště po dešti :)
Slabší kvalitu lezení však kompenzují výhledy z cest.
Náladu z lezení si člověk zlepší při večeři u našeho spaní u Two jack Lake.
Prostě to mělo něco do sebe...

Barrier Lake
Poté co jsme vysadili děcka v Calgary na letisku jsme se ihned vrátili za nějakým tím polezeníčkem, tentokráte u Barrier Lake. I zde byly lepší výhledy než lezení :)
Barrier Lake
Výhledy a trošku strach z medvědů (cvičně jsme bear-spray zapomněli v autě)

Grassi Lakes
Sen každého sportovního lezce se stává realitou v této malebné oblasti kousek od Banffu, u městečka Canmore. Dokonalé i pro dívky - je zde i malý sektor kde jsou borháky po 1m (to bylo moc už i na mě:)), a skála jak ementál. Člověk spíš nateče při vybírání který chyt je největší/nejlepší... Parádní děrovaný vápno ve všech úhlech - od mírně položené (kde by se nemělo lézt bez helmy), přes kolmé po mírný až prudký převis, prostě pro každého něco! Lezení jak z pohádky nad jezírky neuvěřitelné barvy.

Přístup, jezírko, a výhled do údolí.
Nad touto skálou vede cestička, po níž se s oblibou prochází big horne sheep, a svou nedbalostí uvolňují laviny kamení na lezce. Taky bacha na veverky, tady byly nejdrzejší!

Lake Louise
Co se týče výhledů, krajinky, a tak vůbec, Lake Louise lze překonat jen s těží. Umístění: nádherné jezero blankytně modřejší než nebe!
No Photoshop!
Ne vždy zde svítí slunce, a bez něj ta barva vody nevynikne :) Zde pohled na lezecké sektory.

Leze se zde na zajímavém křemenci, který utváří zajímavé útvary, poličky, vodorovné ubíhající spárky a plošky a ne vždy pozitivní chyty. Prdelačky hezky představují barevnost a pestrost skály:
Já a cesta kterou jsem si překřtila na "Schody do nebe"
David v jedné z místních krásek, pravděpodobně 5.11b.
Já u slaňáku "Schodů do nebe" (snaha zachytit zárověň jezero za mnou byla marná)

Hrana za 7a+, kterou si tam David užil.

David si jde cvaknout 1. nýt v 5.12b

Pěkné, členité, vypečené :-)

I David se snažil o autofoto.

Zůstaňte na přijmu, již brzy snad přijde foto-report o lezení na laně ve Squamishi!

úterý 17. srpna 2010

Chuck Chuck

Jak často se vám stane, že se na skále cítíte víc v bezpečí než na zemi při jištění? V nové Chuck Chuck Creek oblasti ve Squamish valley zaručeně!

Cestou do Chuck Chuck Creek vás to trošku natřese...

Ale odměna v podobě kýčovitých scenérií za to stojí :)

Chuck Chuck je nová oblast ve Squamishi, malá svou velikostí, ale velká svou krásou. Najdete ji když pojedete ze Squamishe cca 40min. po lesní cestě, která se vine údolím Squamish a skýtá překrásné výhledy na vrcholky hor a ledovců.

Dokonce cestou se nabízí i jeden kemp, ale pokud zrovna netoužíte po teplé sprše (nevím jestli tam vůbec je!), je určitě romantičtější najít si nějaké pěkné místečko u řeky v lese. Asfaltka se záhy promění v štěrkovou cestu, ze které člověk za 25 mil odbočí na ještě punkovější cestu - strmě do kopce po muldách a kamenech... Na nástrahy cesty vás může upozornit i stopa oleje vedoucí od něcí proražené nádrže... Opět se nám potvrdilo, že pořídit si v Kanadě vůz 4x4 není vůbec zbytečné (bez náhonu na všechny 4 kola a zvýšeným podvozkem je obecně zbytečné vyrážet kamkoliv do přírody, asfaltky většinou končí hned u sjezdu z dálnice).

Oblast je sice malá, nabízí cca 20 cest od 5.4 do 5.13a (cca od 4ek do 8a), s převahou 6-7 a 8-9, a všechny co jsme lezli byly prostě parádní! Nádherné linie, které vás sem tam prověří nějakým tím bouldříkem, a mezitím vás pěkně vyučí technickou pasáží. Prostě esence zábavného lezení. Onsight je navíc o to cennější, že oblast není moc známá (zatím není v posledním vydání oficiálního průvodce), a cesty nejsou příliš omaglajzované. Každopádně pochvala autorům cest, takový majstrštyk se jen tak nevidí!


Za celý den jsme byli na místě sami, jen zurčení potůčku a strach z každého šustnutí v lese. Již dobře víme, že zde medvěd není jen planým poplachem pro turisty. Proto jsme opět zalitovali že jsme náš bear-spray půjčili wroclawské mafii (jež se nyní do konce září odstěhovala do Squamishských lesů), a obklopeni malinovníkem (vedle borůvek oblíbená potrava medvědů černých) jsme polemizovali nad nejvhodnější strategií jističe v případě příchodu medvěda. Vůz byl sice pouhých 20 metrů od nás (bohužel až za oním malinovníkem), ale protože medvěd přeběhne fotbalové hřiště za 6 sekund, asi bychom ho nepředběhli. Dále se nabízela možnost že by jistič vyšplhal za prvolezcem ke 2. jištění (po grigri by to snad šlo), ale pak bychom byli vystaveni riziku že pokud by se medvědovi nechtělo odejít (mohl by mít hlad), mohli bysme taky na stěně viset do nekonečna - vzhledem k popularitě oblasti by byla šance na to že nás někdo vysvobodí dost malá. Naštěstí všechny zvuky v lese obstarávaly jen veverky a padající větve, takže jsme nemuseli žádnou z našich metod uvádět v praxi. Přesto se člověk málokdy cítí na skále při lezení tak bezpečně.

Ono se může zdát že medvěd na skálu nevyleze, ale v Yosemitech prý byl zaznamenán případ kdy medvěd vylezl obtížnost  až 5.9, aby se dostal k zavěšeným zásobám lezců. Ono by se mohlo zdát že medvěd nevyleze ani na houpací síť http://www.youtube.com/watch?v=npLPppVDZt8 ale opak je pravdou http://www.youtube.com/watch?v=Hfl4Oi-hYfA&feature=related .

Výhledy po cestě domů

sobota 7. srpna 2010

Jasper, Athabasca Pass Trail


V rámci naše tripu po národních parcích jsem si dali s Dejvem a Jančou backcountry trek v Jasper National Park. Celkem jsem našlapali něco přes 70km a strávili tři dny a dvě noci v divočině. Zážitek parádní.
Členové výpravy (Lucka bohužel skrze koleno nemohla) 

Cesta byla zpočátku kultivovaná pěšinka, která se ale s postupem ušlých kilometrů změnila v bahnitou cestičku, a nakonec se odbývala už jen jako občasně umístěná žlutá značka v lese, bažinách, či pláních.
Zatím pohodová dálnice

Cesta lesem jak k babičce


Podél vody, podél skal


Výhledy byly zmáhající


A pak už se jen brodit kudy se dá


Za celou cestu jsem žádné další výletníky nepotkali (šťastný výběr termínu před začátkem turistické sezóny), takže to byl opravdu velmi autentický zážitek. Místa ke kempování tvořila mýtina s nedaleko umístěným drátem mezi stromy, určeným ke skladování jídla při pobytu v kempu, tak aby se nestalo lákadlem pro medvědy. K tomu účelu jsme si měli na cestu opatřit kus provazu, jehož pomocí jsme měli jídlo vytáhnout do výše asi čtyř metrů, kde by mělo být jídlo uchráněno od nenechavých šelmiček. Nicméně tuto proprietu jsme si s sebou nevzali, takže jsme se pak mohli každý večer a ráno bavit šplháním na strom.
Místo provazu prolízačka


Velmi enviromentálně šetrně řešená byla i toaleta v kempovišti, totiž útlá kláda nabitá mezi dva stromy - při-dřepnout opřít a voilá. Moc jsme se nezalamovali s výbavou, takže jsme si nepořídili ani bearspray (něco jako pepřák na medvědy), což bychom asi zpětně přehodnotili neboť různých důkazů o jejich přítomnosti jsme viděli nemálo a nakonec se nám i jednoho podařilo spatřit tváří v tvář. Medvěd se naštěstí zachoval podle pravidla modřejší ustoupí a šel se pást opodál.
Já s Jančou a našimi medvědobijkamy

Celkově byl trek třešničkou na dortu našeho výletu, protože to byla opravdová procházka nedotčenou krajinou, kde o sobě divoká zvěř dávala tušit na každém kroku, a někdy až příliš okatě.

Copak měl asi méďa k večeři

Krajina se obdivuhodně měnila, zpočátku les jak na Šumavě, pak sibiřská tajga, ledocová planina, rozbouřená řeka, bažiny...


Athabasca Pass na konci údolí vlevo

A o něco dál totéž údolí

Zbytky loveckého osídlení podél cesty

 
Tak tenhle medvěd nás vyděsil o něco víc než ten pozdější živý, leč nezdokumentovaný. Zde pouze pařez.


Jedno z jezírek


Ledovcové jezírko a cesta přes řeku


Ledovec ze kterého byla řeka i jezero napájeno

Koupel po ledovcem

Bouldering pod ledovcem (troufám si tvrdit, že první na tomto kusu kamene)


Pohled na Athabasca Pass po cestě zpět


Jediný zdroj pitné vody

Naštěstí nás cestou nic nesnědlo, los po sobě nechal jenom stopy, medvěd odešel sám a vlky jsem zaháněl každodenní osvěžující očistou.

Zasloužený škopek po návratu - Lucko díky za něj


Takže až tady někdy budete - this is a must!!  

Stopa buď pumy nebo rysa


Stopy vlka

Stopa černého medvěda

Stopa Grizzlyho