První okusení Squamishe

Včera jsme přes nepřízeň počasí a páteční návštěvu Cambie konečně vyrazili mimo město. A kam jinam mohli naše kroky vést než do Squamishe. V týdnu jsme si koupili auto, takže bylo načase vyrazit. Na začátku týdne to dokonce vypadalo, že by mohlo být o víkendu sucho a my by jsme snad mohli i zkusit trochu zalézt, ale od téhle předpovědi v kuse prší, takže z lezení nic nebylo. Myslím, že bychom tomu stejně moc nedali, protože nějak špatně snášíme místní piva, a tak jsme po šesti pátečních kusech byli celou sobotu v acidovém deliriu. Asi se z nás stanou abstinenti, nebo vezmeme na milost výběr zdejších vín. Squamish jsme chtěli vidět i proto, že se měla kvůli Olympiádě zavřít jediná příjezdová cesta podél pobřeží do Whistleru, kde se má konat větší část lyžařských soutěží. Brali jsme to jako jednu z posledních příležitostí k návštěvě, neboť po počátku her bude průjezd možný jen pro účastníky či diváky. Naštěstí jsme se od majitele lezeckého shopu ve Sqaumishi dozvěděli, že uzavírka platí až od Sq dále, takže část lezeckých a bouldrových oblastí bude přístupných i během her. Majitel nám jakožto znalý místních poměrů tvrdil, že v průběhu února dochází zpravidla k poklesu teplot i srážek, a stává se tedy obdobím, kdy zdejší práskači pokořují svoje projekty, protože teploty do 5 stupňů a sucho vytvářejí ideální podmínky. Kdyby se naplnili jeho slova, tak bysme si snad mohli i někdy v průběhu února trochu zalézt, jen si najít ty projekty na které budou ideální podmínky. Jestli ale měl na mysli ty pověstné rajbasové plotny... :)

Hrdá majitelka na pozadí gaudiovských stěn

Squamishem jsme bloumali v oparu předešlého večera a zašli si na jídlo (fish and chips), které nás z toho trochu vytáhlo. Nicméně než jsme se promotali městem, tak bylo odpoledne, takže na objevování lezeckého potenciálu nám moc času nezbylo. Navštívili jsme jednu bouldrovou oblast, hned kousek od dálnice. Je úžasné jak se to spolu snoubí hlučná dálnice s hustým lesem, kde si člověk pár metrů od dálnice připadá jak někde uprostřed divočiny.

Přístav ve Squamishi, dole dálnice, naproti divočina

Zkusmo jsme si šáhli i na místní žulu, ale bylo to všechno totálně durch, takže šlo skutečně jen o letmý dotek.

Lucka se seznamuje

Šli jsme se pak trochu projít po lese, kde se Luca snažila hulákat jak na lesy, neboť se dočetla, že se tímhle způsobem vyhne setkání s medvědem, takže mě teď asi v lese čekají perné chvíle. Jestli spolu vyrazíme na nějaký vícedenní trek, tak se myslím Luca bát medvěda moc nemusí, ale nevím co probudí ve mě její zlatý fond songů ala Já písnička.

Pohled do hvozdu

Přírodu tady mají opravdu nádhernou, tak doufám, že i o Olympijském šílenství se nám podaří evakuovat z města a vyrazit někam na menší trek. V průvodci jsme objevili, že jedna bouldrová oblast je na okraji Vancouveru, kde jsou i nějaké trasy na výlety do hor, takže to případně vyzkoušíme též.

Vodopád na treku na Chief